Toto je HTML verze souboru http://www.chytraenergie.cz/msmd/PDF/3_22.pdf.
G o o g l e automaticky vytváří HTML verze dokumentů při procházení webu.
Pro vytvoření odkazu na stránku nebo její uložení do záložek použijte následující odkaz: http://www.google.com/search?q=cache:vLoQsG6ObtsJ:www.chytraenergie.cz/msmd/PDF/3_22.pdf+autovakc%C3%ADny&hl=cs&ct=clnk&cd=4&client=opera


Google není spojen s autory této stránky ani odpovědný za její obsah.
Tyto vyhledávané výrazy byly zvýrazněny: autovakcíny 

Autovakcíny
Page 1
1
RNDr. Jana Rutová
Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě,
CMPI, Odbor imunologie a alergologie,
oddělení imunomodulátorů
Autovakcíny
Multifaktoriální ovlivňování imunitních reakcí

Page 2
2
A
utovakcíny jsou roztoky antigenních komplexů, které se připravují z vypěstovaných
mikroorganismů, opakovaně nalézaných u pacienta.
Jejich použití se doporučuje při léčbě chronických infekčních a infekčně alergických
onemocnění, vzdorujících terapii antibiotiky, u alergií na antigeny definovaných
mikroorganismů jako imunomodulační léčba.
Příprava autovakcíny závisí na zdravotní indikaci pacienta a na rozhodnutí ošetřujícího
lékaře.
Provádí se na doporučení odborného lékaře po předchozím objednání.
Forma aplikace autovakcíny je injekční (sub cutis) nebo perorální (kapky).
Standardní metoda přípravy bakteriálních imunomodulačních vakcín:
ISSN 0862-5956 IHE Praha 1991:
Příprava mikrobiálního alergenového komplexu k diagnostice a léčbě infekčně
alergických onemocnění.
Při správné terapii autovakcínou dochází ke stimulaci
imunitního systému a následnému snížení četnosti
a závažnosti atak onemocnění.
Nejčastější použití:
• respirační infekce a astma
• močové a gynekologické záněty
• kožní nemoci způsobené bakteriemi (akné, furunkulóza apod.)

Page 3
3
Imunitní systém
je citlivě vybalancovaným mechanizmem vzniklým na genetickém základě,
který je ovlivněn životním stylem, prostředím a stravou.
Úzce spolupracuje s endokrinní a nervovou soustavou.
Má schopnost modifikovat své reakce na setkání s antigeny nespecifickou
i specifickou odpovědí.
Znalosti systémové imunity se posledních letech rozšířily a prohloubily,
byly rozpoznány další důležité vlastnosti, funkce a účinnosti sledovaných
systémů.
Vliv na opakované a chronické infekce
• Humorální imunita včetně komplementového systému
• Buněčné složky imunity a fagocytární systém

Page 4
4
U chronických a opakovaných infekcí se mění zastoupení
látek charakteristických pro průběh imunitních reakcí:
Proteiny akutní fáze
Detekce plazmatických proteinů slouží diferenciální
diagnostice onemocnění i k monitorování průběhu
onemocnění a vztahu k léčebným zásahům.
Pozitivní reaktanty – při zánětu dochází ke zvýšení
Negativní reaktanty – při zánětu dochází ke snížení
Lysozym (muramidáza)
baktericidní účinek - nespecifický faktor humorální imunity
schopnost štěpit b-(1-4)-glykosidickou vazbu mezi N-acetylglukosaminem
a kyselinou muramovou, základní stavební kameny mukopolysacharidů
stěny bakteriální buňky.
Myeloperoxidáza -
tvorba chlornanů z H
2
O
2
Defenziny
baktericidní peptidy alfa z neutrofilních leukocytů
beta produkované buňkami sliznic
Laktoferin
Katepsin (serprocidin)
Katelicidiny

Page 5
5
IMUNOGLOBULINY M, G, A, D, E
IgM se vytváří po první stimulaci antigenem. Aktivuje komplementový systém.
IgG Jednotlivé IgG podtřídy rozdílně reagují s různými typy antigenů.
Protilátky proti bakteriálním a virovým proteinům (např. vnější membránové
proteiny) jsou tvořeny všemi čtyřmi třídami, převažují však IgG1 někdy
v kombinaci s IgG3. Protilátky proti polysacharidovým antigenům jsou
tvořeny hlavně IgG2 podtřídou. Opakovaná dlouhodobá antigenní stimulace
vede k výrazné IgG4 protilátkové odpovědi. Výjimku tvoří děti ve věku 2-3
roky, u kterých polysacharidové antigeny navozují tvorbu protilátek IgG1.
Distribuce podtříd IgG při anti-bakteriální protilátkové odpovědi je značně
heterogenní a individuální, protože bakterie obsahují mnoho rozdílných
antigenních epitopů,které mají proteinovou i uhlovodíkovou strukturu.
Deficit některé z podtříd IgG se nemusí projevit na hladině celkového IgG.
IgA IgA1 dominantní IgA molekulou v séru, v sekretech zastoupena méně.
Zajišťuje odpověď k proteinovým antigenům, hůře reaguje s polysacharidy
a nejhorší odpověď je proti lipopolysacharidům. Tvorba jednotlivých podtříd
IgA po infekci je závislá na typu antigenu infekčního agens (protein,
polysacharid, lipopolysacharid) a podobným způsobem se tvoří IgA i po
vakcinaci (podle typu antigenu použitém ve vakcíně).
IgA1 je citlivá k bakteriálním proteázám mnoha běžných patogenů včetně
opouzdřených bakterií. Zajišťuje především odpověď u infekcí horních cest
dýchacích.
Podtřída IgA2 je dominantní v sekretech na povrchu sliznic ve formě
sekrečního IgA (sIgA), odolného vůči proteázám bakterií.

Page 6
6
Komplementový systém
komplex nejméně 20 proteinů. V séru v neaktivní formě. Po aktivaci KS je
spuštěna kaskáda reakcí, během níž se uvolňuje řada biologicky aktivních
látek, které mají také chemotaktické (C3a a C5a) a anafylaktoidní účinky
(C5a). Pokud je cílovou strukturou, na níž dochází k aktivaci, buněčná
membrána, způsobuje konečný aktivovaný komplex poškození membrány
a lýzu buněk (G- bakterie, somatické buňky).
C3 složka komplementu
C4 složka komplementu
Aktivace
komplementu cesty
- klasická
fylogeneticky mladší,
aktivovaná vazbou C1 na IgM či IgG vázané a Ag
- alternativní
fylogeneticky starší,
aktivace povrchovými strukturami mikrobů
-
lektinová
1. obranná linie, zvláště u dětí,
aktivace lipopolysacharidy na povrchu mikrobů
- přes CRP a IgM?
Manózu vázající lektin
(
MBL)
-
složka přirozené imunity
polypeptid produkován játry sekretován do krve. Váže se na cukerné složky
– manózu, N-acetyl-D-glukosamin, fukózu a glukózu.– obrana proti
invazivním mikroorganismům, aktivuje komplement bez účasti protilátek.
Regulátory aktivace komplementu (RCA): cílové struktury infekčních agens
Inhibitor C1 esterázy (C1-inhibitor): nedůležitější inhibiční protein KS
Protektin: brání cytolytické aktivitě KS vazbou na C8 a C9

Page 7
7
Slizniční imunita
je studována již od vzniku oboru imunologie.
Na epitelových površích byly v průběhu fylogeneze vyvinuty unikátní
mechanismy, kterými sliznice odlišuje imunogenní podněty pro
organismus nebezpečné od podnětů neškodných, na něž imunitní systém
neodpovídá poškozující reakcí, ale naopak vyvíjí stav tolerance.
Epitel rozpoznává mikroorganismy a rozdílně na ně reaguje.
Na odpověď má vliv struktura buněčné stěny mikroba. Působením antigenů
a dalších molekul vydává signály, jimiž přivolává imunokompetentní buňky
a aktivuje složky zánětu.
Epitelová vrstva krytá glykokalyxem
představuje hlavní mechanickou bariéru sliznic.
Funkce slizničního imunitního systému:
- antiinfekční - obrana proti patogenům
- bariérová - zábrana průniku infekčních a imunogenních složek
do vnitřního prostředí organismu
- tolerance - nereaktivnost vůči antigenům potravy
- imunoregulační (homeostáza)
Sekreční IgA: zajišťuje lokální imunitu na povrchu sliznice
snížené hladiny - chronické a recidivující infekce HCD

Page 8
8
Imunodeficience
-
stav nedostatečné funkce imunitního systému
Primární:
vrozená porucha genů kódujících proteiny imunitního systému
Sekundární:
získané v průběhu života jedince
Příčiny vzniku sekundárních imunodeficiencí:
poškození bariér – kůže a sliznic
poruchy výživy
chronické infekce
záření
imunosupresiva a cytostatika
toxické vlivy zevního prostředí
chronický stres
metabolické choroby (např. diabetes)
nádorová onemocnění
Imunodeficience lze rozdělit
dle postižené složky imunitního systému

Page 9
9
Imunizace
Aktivní imunizace se provádí podáním látky, která vyprovokuje tvorbu
ochranných protilátek proti původci. Musí obsahovat antigeny, které se
rozhodujícím způsobem uplatňují při rozvoji příslušného onemocnění
(protektivní). Prezentace antigenu v organismu má zásadní význam při vývoji
imunitní odpovědi. Antigenní fragmenty mikroba jsou navázány na MHC II.
třídy. Tyto jsou však individuálně odlišné a proto je prezentovaná část
původního antigenu u každého jedince odlišná – imunitní systém si vybírá
různé antigeny mikrobů.
Imunizace je v ČR postup řízený zákonem. Ve světovém měřítku je pod kontrolou WHO.

Page 10
10
Očkovací látky
1. Tradiční
Živé, inaktivované, toxoidy
2. Moderní
Konjugované, subjednotkové, vektorové
3. DNA vakcíny
Očkovací látka musí stimulovat imunitní systém dostatečně dlouho,
aby signál potřebný pro tvorbu protilátek a příslušného klonu
paměťových buněk nepominul příliš brzy.

Page 11
11
Inaktivované vakcíny
I. klasické vakcíny vyráběné usmrcením vyvolavatele chemicky
nebo teplem ( u bakterií bakteriny, očkování proti chřipce)
II. jiné vakcíny – BAKTERIÁLNÍ SUSPENZE A LYZÁTY
1. STAVA – suspenze stafylokoka
2. LUIVAC – lyofylizovaná směs mikrobů
3. CANDIVAC – suspenze Candida
4. KANVAKOL – větší spektrum kvasinek
5. BRONCHOVAXOM – směs lyofylizovaných bakterií HCD
6. UROVAXOM – lyofylizát E. coli
7. BIOSTIM – glykoproteinový extrakt z Klebsielly pneumoniae
8. STAFAL – fágový lyzát St.aur. - lokální použití
III. autovakcíny (zatím není exaktní teorie průběhu působení)
směs antigenů bakterií pacienta připravená individuálně
upravuje aktivitu imunitního systému proti konkrétnímu původci
onemocnění koordinuje nespecifické projevy zánětu

Page 12
12
Imunomodulační léčba
Působení látek na podporu funkce imunitního systému
Typy imunomodulátorů
I.
Vakcinace – očkovací látky
II.
Stimulátory buněčné imunity
1. DEKARIS (levamisolum) zvýšuje imunitní odpověď stimulací fosfodiesterázy, aktivací syntézy DNA v neutrofilech, atd.
2. IMMODIN, IMUNOR nízkomolekulární extrakt homogenizovaných leukocytů dárců (transfer faktor)
3. ISOPRINOSIN derivát adenosinu – stimuluje diferenciaci T lymfocytů
4. TP-1 SERONO (thymostimulin) aktivita thymových hormonů, aktivace T lymfocytů
Rekombinantní cytokiny(interferony,erytropoetin ad.), monoklonální protilátky (myší – jednorázové)
III.
Látky získané z bezobratlých
1.
Včelí produkty:
propolis – protizánětlivé působení,mateří kašička – stimulační látka krvetvorby
2. Látka z hlenu děšťovek – působí protinádorově a antibakteriálně
IV.
Látky získané z rostlin
glukany, pektiny a heteroxylany
stimulují nespecifické ochranné reakce
z buněčných stěn hub a vyšších rostlin
V.
Enzymoterapie
nejznámější wobenzym (pankreatin,bromelain,lipázu,amylázu,chymotripsin a rutin)
terapie chronických zánětů sliznic
VI.
Probiotika, polynukleotidy
– součást potravin (jogurt, brynza,mořské ryby, luštěniny atd.)
Potravinové doplňky obsahující probiotické kmeny bakterií
Bioaktivní laktoflóra,Lacium,Laktofit,Lepikol,Biopron,Probiofix ad.
VII. Jiné látky – potravinové doplňky
(vitamíny ACE, minerály Se, Zn, atd.)
VIII. Léky s protizánětlivým a imunosupresivním účinkem
Kortikoidy, cyklofosamid, metotrexát ad.

Page 13
13
MIKROBIÁLNÍ AUTOVAKCÍNY
k léčbě opakovaných a chronických infekčně alergických onemocnění
Autovakcíny obsahují směs různých antigenů. Jsou to roztoky
mikrobiálních antigenních komplexů, připravené z kultivovatelných
agens z autologních nebo zásobních (standardních) kmenů
opakovaně nalézaných u pacienta
Autovakcíny neobsahují živé mikroby ( test sterility!)
Podle požadavků lékaře a po domluvě jsou připravovány rovněž kožní
testy a poskytovány individuální návody k připraveným autovakcínám
Provedení kožních testů je nutné zejména u alergických pacientů
Výsledky kožních testů jsou vodítkem pro složení autovakcíny
Ošetřující lékař stanoví složení autovakcíny, ředění a způsob aplikace
Podle požadavků připraví laboratoř autovakcínu, většinou 4 – 6
lahviček o postupně zvyšující se koncentraci
Aplikace autovakcíny a její případná modifikace je záležitostí lékaře,
který autovakcínu předepsal

Page 14
14
Chronologický postup přípravy
Odebraný biologický materiál:
Očkování – Kultivace – Izolace - Identifikace
Příprava autovakcíny z čisté bakteriální kultury:
Kontrola čistoty bakteriální kultury
Nasazení kultivovaných bakteriálních kmenů, jejich pomnožení
Stahování bakteriálních suspenzí do zkumavek a jejich vyočkování
Kontrola – identifikace po pomnožení, kontrola čistoty kultury
Denzita – naředění
Usmrcení mikroorganismů v suspenzi
Kultivace – sterilita = MAK (mikrobní antigenní komplex)
Příprava kožních testů (standardní ředění MAK Cookovým roztokem)
Sterilita kožních testů
Adjustace a expedice kožních testů
Zhotovení autovakcíny dle rozpisu
Provedení zkoušek sterility autovakcíny
Příprava štítků a návodů k označení autovakcíny
Adjustace a expedice autovakcíny
Průběžná dokumentace prováděných kroků.

Page 15
15
Respirační infekce a astma
• Respirační onemocnění nejčastější
infekcí.
• Při chronickém průběhu onemocnění
nasedají na zánětlivě změněnou sliznici
s poškozeným epitelem oportunní
patogeny

Page 16
16
Normální nepatogenní flora
horních cest dýchacích
100%
100%
98%
16%
9%
Streptococcus
alfa-hemolytické
Streptococcus
gama
Neisseria sp.
Corynebacterium
sp.
Staphylococcus
epidermis

Page 17
17
Výskyt patogenů ve vzorcích
zaslaných k vyšetření pro chronická
onemocnění respiračního traktu
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
S
t.a
u
r
.
S
t
r
.
pneu.
S
t
r
.
py
og.
S
t
r
.
agal.
S
t
r
.
bet
a
Haem
.
K
l
ebs
iella
Kv
a
s
i
n
k
y
N
e
i
ss.
m
e
n
B
r
anh.
c
at
.
E.
c
o
l
i
E
n
t
e
r
obac
t
P
s
eudom
A
c
inet
ob

Page 18
18
Močové infekce
• Při přetrvávajících IMC způsobených stále
shodným infekčním agens zasílá odborný
lékař (urologie, nefrologie)moč na kultivaci
a zhotovení autovakcíny.
• Většinou je původcem chronických zánětů
E.coli, s velkým rozdílem následuje
Enterococcus faecalis.

Page 19
19
Chronické a recidivující kolpitidy
• Kultivace poševních sekretů pro zhotovení
autovakcíny se provádí běžným způsobem.
• Pacientky, pro které byla připravena
autovakcína, byly léčeny na projevy zánětu po
dobu delší než půl roku, většina déle než rok, u
asi čtvrtiny pacientek trvaly obtíže 5 až 12 let a
vyskytly se případy s dobou přetrvávajících
obtíží ještě delší. Všechny pacientky absolvovaly
bezúspěšnou léčbu vaginálními a v posledních
letech i perorálními antimykotiky.
• Úspěšnost léčby - přibližně 75%

Page 20
20
Nejčastější patogeny
Candida albicans
• saprofyt v dutině ústní, ve střevě a ve vagině není jen pouhým
komensálem
• oportunním agens, které napadá kompromitovaného hostitele
• souvislost s alergickou dispozicí pacientek. Extrémní názor, že
chronická mukokutánní kandidóza může alergickým
mechanismem způsobovat systémové poruchy, nebyl zatím
potvrzen
• při chronické vaginální mukóze zvýšená humorální imunitní
reakce (IgG, IgA, IgE), defektní imunitní reakce
zprostředkovanáT lymfocyty
Streptococcus agalactiae
• nacházen v poševním sekretu velmi často, chronické obtíže
nepůsobí
• typický oportunní patogen při snížení odolnosti
• zdrojem cervikovaginální sekret,výskyt 7-12% v ženské populaci
• příčina septických abortů

Page 21
21
Kožní problematika
Dlouholetá spolupráce s dermatology našeho regionu
přináší pozitivní výsledky v léčbě úporných případů
akné a furunkulózy.
• Počet nemocných akné některých oblastech
postihuje až 80% mladých lidí ve věku 10 - 30 let.
• Závažnost onemocnění: postihuje jedince
v mimořádně vnímavém období, kdy se estetika
zevnějšku dostává na přední místo subjektivního
hodnocení. Může zanechat trvalé zdravotní a
zejména psychické následky, není-li včas a správně
léčena.
• Aknózní postižení je výsledkem působení faktorů
vnitřních i zevních.
• Úspěšnost léčby autovakcínou dosahuje až 90%.

Page 22
22
DISKUSE
Mezi odbornými lékaři je přístup k imunomodulačním prostředkům a
také k autovakcínám nejednotný. Jeden postoj spočívá ve
zpochybnění využití těchto preparátů u chronických a opakovaných
infektů a druhý ho obhajuje. Většinou vychází ze získaných
zkušeností.
Imunomodulační terapii lékaři volí u opakovaných a chronických infekcí,
pokud se jasný imunodeficit nepodaří prokázat. Jedná se o přístup místy
široce užívaný s odkazem na „dobré zkušenosti“ , někdy ale
zpochybňovaný, zejména s poukazem na nedostatek věrohodných
dlouhodobých klinických studií.
Vzhledem k neexistenci definic rizika užívání autovakcín, je potřeba k
preskripci přistupovat vždy s rozvahou a vyvarovat se zbytečného
nadužívání. Je třeba zvažovat i vhodnost a bezpečnost vědomého
zvyšování doporučených dávek.
Výhodou individuálně připravených autovakcín je možnost modifikovat
složení i dávkování v souladu s potřebami pacienta.
• Jednoznačnou kontraindikací jsou autoimunitní stavy a těhotenství.
• Někteří imunologové říkají, že látky s imunostimulačním účinkem mají
dvojnásobný placebový efekt, než jiné léky.
• Přestože převažují dobré zkušenosti s léčbou autovakcínami, chybí pro
jejich širší využití exaktní studie zabývající se problematikou komplexně.

Page 23
23
Závěr
• V posledních letech se u mnoha onemocnění stále více uplatňují
mikroorganismy s nízkou patogenitou či dokonce
mikroorganismy pro normální jedince nepatogenní a
rozhodujícím faktorem při jejich uplatnění je stav celkové
odolnosti makroorganismu.
• Změna životního stylu obyvatel naší oblasti a často neuvážená
antibiotická léčba vede v k většímu výskytu opakovaných a
chronických infekcí.
• Mikroorganismy s nízkou patogenitou se mohou uchytit a
pomnožovat ve tkáních, pokud selhávají povrchové lokální
obranné mechanismy nebo při celkovém snížení
obranyschopnosti. Je vždy obtížné určit, kdy se podmíněný
patogen podílí na etiologii onemocnění. Zde je nutno
individuálně přistupovat ke každému z pacientů.
Imunomodulační léčba autovakcínou nezatěžuje organismus
pacienta. Pozitivně ovlivňuje zvyšování obranyschopnosti
organismu. Přináší dlouhodobě ověřené kladné výsledky.
Konzultace a informace o problematice : RNDr. Jana Rutová, ZÚ Ostrava
Informace týkající se bakteriálních autovakcín tel. 596 200 259.

Page 24
24
Děkuji Vám za pozornost

Page 25
25
Literatura
Bartůňková J.: Antibiotická a imunomodulační léčba akutních respiračních infekcí u imunodeficitních
pacientů. Medicína po promoci,ročník 5/září 2004 str.57-62
Bystroň J.,Hudcová I.:Srovnání laboratorního a klinického účinku základních stimulátorů buněčné imunity.
Klinická imunológia a alergológia 1997,str.5-9
Ferenčík M.: Probiotiká, alergie a astma. Sborník přednášek ze Setkání lékařů ČR, Litomyšl 2005
Gutová V. : Imunomoduační léčba u dětských astmatiků
Sborník přednášek ze Setkání lékařů ČR, Litomyšl 2005
Havlíková I., Lovečková Y. Pohled mikrobiologa na problematiku akné. Klinická mikrobiologie a infekční
lékařství 2001
Krejsek J.,Kopecký O.: Klinická imunologie
Nakladatelství NUCLEUS, Pardubice 2004
Litzman J. : Imunomodulace u nemocných s častými infekcemi.
Sborník přednášek ze Setkání lékařů ČR, Litomyšl 2005
Litzman J., Kuklínek Pavel, Rybníček Ondřej : Alergologie a klinická imunologie
Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, Brno 2001
Rutová J. : Výskyt vybraných druhů čeledi Neisseriaceae u chronických respiračních infekcí – Sborník
Slezské dny preventivní medicíny 2006
Rutová J., Dudek R.: Zkušenosti s léčbou bakt. autovakcínou ve stacionáři pro alergické děti Sborník IX.
Luhačovické dny 2002
Rutová J. : Srovnání bakt. nálezů u astmatu a chron. resp. onemocnění. Malenovice – IV. Beskydské
alergologické a imunologické dny 2002
Rutová J. Chronické a recidivující kolpitidy jejich léčba autovakcínami Sborník PIK Luhačovice 1998
Rutová J. Autovakcíny pro kožní dg. Dermatologické dny Opava 1999
Tlaskalová-Hogenová H., Holáň V.. Bilej M.:Buněčné a molekulární základy imunologie ČIS Praha 2003
Vohradníková O., Bednář M., Kratochvílová M., Záruba F.Perorální vakcíny v léčbě akné Čs. derm. 66, 1991,
str. 95 - 102
http:// www.lf3cuni.cz/ustavy/mikrobiologie/teozak/imun/ - 22.5.2006
http: // www.sci.muni.cz/ksfz/ texty/imunomodul.htm
- 1. 6.2006